Částečné pracovní úvazky, které jsou v Evropě velmi populární, jsou v tuzemsku zatím jen výjimkou. Zatímco u nás nemají na celkové zaměstnanosti ani šestiprocentní podíl, v Evropě je to v průměru téměř 20 procent. Částečné úvazky jsou v zahraničí z pochopitelných důvodů hitem zejména pro ženy s dětmi. Například v sousedním Německu nebo Rakousku se takto nechává zaměstnávat skoro polovina všech pracujících žen. „I v zemích, kde žádná státní podpora zkrácených úvazků není, se jim daří. Je to dáno mimo jiné i ekonomickou krizí, kdy je pro zaměstnavatele i zaměstnance výhodnější se domluvit na částečném úvazku než ukončit pracovní poměr,“ říká Iva Didova ze společnosti Adecco, která má díky své mezinárodní síti zkušenosti s personálním poradenstvím ze zhruba 60 zemí světa. „Když někdo zažádá o částečný úvazek, sníží se mu adekvátně plat, což znamená úsporu nákladů pro zaměstnavatele. Na druhou stranu spousta lidí raději vymění vysoký plat za možnost zkrácení pracovní doby a jistotu zaměstnání,“ vysvětluje Iva Didova.
Podporu zkrácených úvazků má ve svém programu i současná česká vláda v čele s Petrem Nečasem. Ke snížení odvodů zaměstnavatelů na sociální pojištění ani k jiné podpoře takzvaných „part-time“ prací nepřikročila, nicméně podle dosavadních vyjádření chce najít mechanismus, který by je rozšířil. „Jakákoliv podpora zaměstnavatelů by byla samozřejmě přínosná, aby i Česká republika objevila kouzlo tohoto nástroje pracovního trhu,“ podotýká Didova s tím, že právě ze strany zaměstnavatelů zatím existují určité bariéry. „Náklady na zřízení pracovního místa jsou v obou případech stejné, u částečného úvazku však zaměstnanec odvede méně práce,“ vidí jako jednu z hlavních překážek zástupkyně Adecca.
Dalším problémem u částečných úvazků je zdejší struktura poptávky po nich. „Vyhledávají se zejména adepti juniorské pozice. Kvalifikovanější pracovní síly mají proto paradoxně větší problém najít práci na part-time,“ říká Iva Didova. Zaměstnavatelé se podle jejích zkušeností bojí na tyto pozice umístit někoho kvalifikovaného s bohatou praxí – strach mají z toho, že brzy uteče za lepší pozicí nebo bude mít ambice vyšší, než odpovídají pracovnímu zařazení. „Spoustě lidí, zejména matek po rodičovské dovolené, se přitom v čase mění preference. Už nejdou jen za kariérou, ale chtějí skloubit rodinný život s časově méně náročnou prací,“ připomíná Didova. Vyplývá to samozřejmě z nemožnosti pracovat na plný úvazek a spoléhat se jen na školky a družiny bez přispění dalších členů rodiny nebo placených chův.
Tři čtvrtiny zkrácených pracovních úvazků mají dohodnutých se svým zaměstnavatelem ženy. Podle průzkumů je největší zájem o tuto formu zaměstnávání ve věku od 40 do 50 let, kde by jej přivítalo až 57 procent respondentů.
Zkrácený pracovní úvazek není zdaleka jedinou formou, jak se vyrovnat s konfliktem pracovního a osobního života. „V některých odvětvích, zejména v administrativě, ale i v obchodu a ve službách se začíná stále více prosazovat pružná pracovní doba, která dovoluje 40 hodinovou týdenní pracovní dobu rozložit podle potřeb zaměstnance. Není tedy nutné, aby trávil striktně na pracovišti například dobu od 8 do 16:30 hodin,“ připomíná Iva Didova. Poměrně rozšířená je také práce z domova, nehodí se však zdaleka na všechny typy práce. Málo častý je zatím u nás také job-sharing, tedy režim, kdy se na jednom pracovním místě střídají dva zaměstnanci. Spíše okrajová je také varianta tzv. stlačeného pracovního týdne, která umožňuje 40 hodin vměstnat například do čtyř místo pěti pracovních dní. Minimálně se pak využívá ještě konto pracovní doby (načítají se hodiny strávené prací v určitém období).
Iva Didova zároveň připomněla, že Adecco v rámci svých aktivit podporuje tvorbu pracovních míst se zkráceným úvazkem včetně tzv. job sharing (sdílení pracovního místa více zaměstnanci) různými programy. Snaží se tak aplikovat mezinárodní zkušenosti na tuzemský trh, který je v tomto ohledu zatím velmi konzervativní.
